Melkor Morgoth


Melkor je ústřední postavou Tolkienovy mytologie. Není to tedy Aragorn, jak si možná leckdo myslí, jenž je v podstatě jen náhodnou myšlenkou, která se trochu „vymkla z ruky“. (Kdo chce vědět víc o Aragornově počátku, ať si přečte The Return of the Shadow – tam je Aragornova postava jen zvláštním hobitem jménem Klusák.)

Naproti tomu Melkor byl už v prvních náčrtech katalyzátorem mytologie – jeho činy se jako stříbrná nit táhnou celou historií Ardy a s trochou přehánění, nebýt Melkora, nebyla by ani Arda jak ji známe dnes.

Sami uznáte, že o takové stěžejní postavě toho víme poměrně málo. Jak veliká byla přesně jeho moc a jaká byla její podstata? Jak vypadal? Co ho vedlo k vzpouře proti Eru Ilúvatarovi?

Na některé z těchto otázek vám v následujícím textu nabízím odpovědi.

 

Kdo to byl?

Melkor – Ten, který povstává v moci. V slovníčku k Silmarillionu čteme: “mel” láska, milovat + “kor”, nezmíněno, nejpodobnější “kal” zářit. Nezapomeňme, že v jednom textu Tolkien nazývá Melkorův charakter Alkar a překládá ho jako “Zářící”
Belegur - sindarsky Melkor, později používáno pouze ve změněné podobě Belegurth, znamenající “Velká smrt.”
Morgoth – černý nepřítel. V Silmarillionu: "mor" temný + "goth" není zmíněno. Jinou etymologii tohoto jména najdete níže.
Bauglir - Donucovač, další z Morgothových jmen
Melko – starší verze jména; používá se v knihách jako The Book of the Lost Tales.
Belcha Morgoth – jediný výskyt tohoto jména je zaznamenán v The Book of Lost Tales II. Beren oslovuje Melka jako "nanejvýše mocný Belcha Morgothe", kde Belcha je v gnómštině [jazyk Noldor] ekvivalentem Melka a Morgoth buď "goth" = válka, svár - čili Morgoth = Černý svár (ale že by mu to Beren řekl do očí jen tak ve zdvořilé konverzaci?) nebo ze skřetího "goth" - pán, vládce a "mor" = černý, temný [potom by Gothmog znamenalo Hlas Gothův]
Melekó, Melkore – starší podoby jména Melkor ve valinorštině (quenijštině)

Melkor byl jedním z Ainur, „Svatých“, stvořených Eru Ilúvatarem dříve než cokoli jiného. Melkorovi byly dány největší dary moci a vědění a měl podíl na darech všech svých bratrů.

Ainur se skládají z Valar (Mocní) a Maiar, jejich pomocníků a a sluhů. Všichni Ainur se podíleli na písni stvoření. Úkolem Valar bylo naplnit Eruovu vizi.
Melkor, se svou ohromnou mocí a věděním měl být tím, kdo proces tvoření započne a ostatní Valar (hlavně Manwe) ho měli usměrňovat a dokončit. Jejich úkolem nebylo totiž jen vlastní tvoření (země, voda, vzduch atd.), ale také jednotlivé detaily tvoření. Vlastně bychom mohli říci, že Melkor jako takový, prostě neměl čas starat se o tyto drobnosti (naopak ho rozčilovaly) – to byl úkol jeho slabších bratrů.
Od tohoto prvotního záměru Melkor padl, zaobíraje se vlastními tajnými myšlenkami, netrpělivý nad pomalostí Eruových záměrů. Často chodíval Prázdnem a hledal Nehynoucí plamen, chtěl totiž přivést k životu své vlastní nápady. Už ho více nezajímaly myšlenky a záměry jeho bratrů, sledoval jen své vlastní. Toto byl počátek rebelie a jeho sestupu k ničivému šílenství.

 

Jak vypadal?

Pochopitelně nevíme jistě. Jak si ho představuje většina malířů a z několika náznaků popisu v Silmarillionu si nejčastěji představíme podobu Temného pána (Sauron v PP?) - v nadlidské velikosti , s korunou a Kladivem podsvětí nebo kopím v ruce. To je ale až poslední fáze vývoje osobnosti Melkora Morgotha. Předtím než se navždy vtělil do podoby Temného pána, mohl na sebe brát různé podoby. Nejčastěji volil podoby sličné na pohled. Podívejme se třeba jak Andreth popisuje cizince (Melkora) svádějícího na počátku lidi v "Athrabeth Finrod ah Andreth":

” Potom se mezi námi objevil jeden, v naší vlastní podobě, ale větší a nádhernější...byl oblečen do oděvu zářícého jako stříbro a zlato, ve vlasech drahokamy a na hlavě korunu ... "Jsem Dárce darů", říkal, "a mé dary nikdy neselžou dokud ve mě budete věřit."( MG 346)

Na úplném počátku si naopak Melkor liboval v ohni a světlu a podoba, jež na sebe bral byla podobou ohnivou:

”Tehdy se ještě sám nepokládal za stín. Na samém počátku miloval a žádal světlo a tvar, jenž na sebe vzal byl nesmírně jasný; a říkal si ve svém srdci: "Na takový jas Děti jen stěží budou moci pohlédnout..." Menší zář, jež stojí před větší se však stává temnotou. A Melkor byl žárlivý na všechno ostatní světlo a chtěl si je vzít všechno k sobě.”( MG 379) A také:

V této době [po První bitvě] se poprvé začíná obracet k chladu a temnotě. Jeho prvotní touhou (a zbraní) byl oheň a žár... Melkor proto přichází nejvíce v noci a hlavně v zimě na severu.” (MG 376)

 

Nezbytnost Melkorova zla

Alespoň na počátku, v okamžiku, kdy ho Eru stvořil, Melkor nebyl “zlý.” Zlo, které chápeme jako sílu vystupující proti spravedlivé vládě Valar, neexistovalo dokud nebyla vytvořená Arda.

Melkor, přestože byl hlavním představitelem zla, nebyl jeho “otcem” ani tvůrcem všeho zla. Další bytosti a duchové (jedním z nich byla Ungoliant) vznikly z nesouladu mezi dvěma soupeřícími stranami Písně stvoření a Melkor nebyl jejich původcem.

Tito starší duchové by neměli být zaměňováni s Maiar, jenž se rozhodli následovat Melkora. Balrogy, upíry a ostatní svedla jeho moc, majestát a lži a propadli zlu. Další, jako Sauron, sloužili dříve jiným.

Ať bylo Melkorovo zlo zničující a nespravedlivé, bylo nezbytné. Nezbytné v tom smyslu, že díky hrůzám, jimiž Ardu a její obyvatele zamořil, dal vzniknout větší a slavnější historii Ardy, než byla zamýšlena Valar. Tato “větší a slavnější historie” nebyla “Arda Neposkvrněná”, o níž nepřestávali usilovat právě Valar nekončící snahou zneutralizovat Melkorovo zlo, ale raději “Arda Uzdravená” – “Arda Zkažená” prostá Melkorovy zloby.

Na konci času “Ardy Uzdravené”, po poslení bitvě s Melkorem, budou Eruovi děti znovu zpívat Velkou píseň, tentokrát plně pochopí Ilúvatarův záměr a přestože Melkor nebude přítomen, tak nebeský sbor do své písně zahrne i jeho myšlenky. Ne jeho zlo, ale vědomí, že bylo dobré, že bylo a že Píseň by bez něho byla menší.

 

Jak se stal Morgothem

Když Melkor ukradl silmarily, stal se, jak ho nazval Feanor, opravdu „Černým nepřítelem světa,“ protože nyní už nestál jen v opozici proti právoplatné vládě svých bratrů Valar, ale jeho zloba a nenávist se rozšířila na válku proti celému království Ardy a všem jeho obyvatelům.
Nebyl dál spokojený jenom s tím, že bude kazit a ničit práci Valar, už mu nestačilo nic menšího než vlastnit všechny věci a upřít život čemukoli, co sám nestvořil.

Přestože dal bytí rasám skřetů a draků a používal je k hubení ostatních, zničil by nakonec i tyto své služebníky, protože složeni z hmoty Ardy, jenž je udržovala při životě, nebyli zcela jeho. Nakonec by ho jeho šílenství zřejmě přivedlo k zničení celé Ardy, své práce i práce svých bratrů, protože její stvoření nebylo pouze jeho dílo!

Aby získal svou strašlivou moc nad hmotou a podstatou Ardy, Melkor se navždy inkarnoval (vtělil do podoby Temného pána Morgotha a tím ztratil možnost měnit těla nebo chodit tělem neoděn, tedy schopnosti vlastní všem Maiar a Valar) a zároveň nechal rozptýlit část své ohromné „andělské síly“ skrze samotnou matérii Středozemě. Jeho zlo padlo na Ardu a pošpinilo vše, co z ní pocházelo.
To je podle Tolkiena důvod, proč mělo tolik elfů a lidí sklon ke zlému a zlým činům - všichni měli v sobě část Melkorova prvku.

Přestože to Melkorovi dalo vládu nad substancí Ardy, také ho to omezovalo a zavdalo mu to důvod a příležitost poznat strach. Když se inkarnoval, dal ostatním Valar fyzickou formu, kterou mohli zničit. Proto v pozdějších válkách vůbec neopouštěl svoje Thangorodrim, a ve všem se musel spoléhat na nespočetné služebníky.
Jak píše Tolkien:

“Morgotha pohltilo panování, a přestože se stal obřím tyranem s ohromnou silou, byl to velký pád i v porovnání s jeho dřívější zlobnou nenávistí a strašným nihilismem. Začalo se mu líbit být tyranským králem s pokornými otroky a nekonečnými poslušnými armádami.”

Jeho sestup od velikosti ke strachu a zbabělosti můžeme vidět už za prvních válek s Eldar, kdy ho Fingolfin vyzval na souboj muže proti muži. Morgoth sice přišel, ale neochotně. Tady vidíme, jak si Melkor uvědomoval, že se jeho vlastní síla zmenšila ohromným úsilím ovládat zástupy sluhů a že už není tím celým Melkorem, ale Morgothem (Melkor + sluhové), že Melkor už vlastně neexistuje. Morgoth sice nakonec přijímá Fingolfinovu výzvu, výzvu od jednoho z Prvorozených, ale ne beze strachu. A i když byl Fingolfin velkým elfským králem, nebyl tak mocný jako Feanor – jehož Manwe při odchodu z Amanu varoval:

“Vala říkáš. Potom jsi přísahal marně, protože žádného z Valar nemůžeš v síních Ea nikdy porazit .. .”(QS)

Jenže Morgoth prostě zapomněl, kdo a co byl. Velcí Valar nemohou být zabiti. Melkor ale věřil, že jeho tělo je nezbytné a bál se o ně. Kdysi nejmocnější ze všech, se zmenšil v pouhého zbabělce. “On jediný ze všech Ainur znal strach.”

 

Melkorova moc

Tím se plynule dostáváme k otázce Melkorovy moci. V raných Tolkienových myšlenkách byli Manwe a Melkor stejně silní. Později (v Silmarillionu) se Melkor stává “nejmocnějším z Valar” a v jednom z posledních esejů před svou smrtí ( Melkor Morgoth ) Tolkien dokonce tvrdí, že při dalším přepisování mytologie je třeba ještě více zdůraznit Melkorovu silovou převahu nad ostatními Valar a učinit ho mocnějším než všichni ostatní Valar dohromady. (vždyť na počátku Ardy úspěšně vedl válku proti všem Valar a vyhnal je ze Středozemě!!)
V rozhovoru Andreth a Finroda z “Akrabeth Finrod i Andreth” zazní mimo jiné i tato věta jasně jmenující Melkorovu moc jako největší na celém světě, snad s vyjímkou stvořitele Ilúvatara:

...přesto však není větší moci než Melkorovy, snad pouze Eru. Proto Eru, pokud nechce přenechat své dílo Melkorovi, jenž by se jinak musel stát jeho pánem, musí do světa sestoupit a porazit ho. (MG, str. 322)

Dalším dokladem Morgothovy moci může být následující ukázka z " Andreth":

"Známe Melkora Morgotha a víme, že je mocný. Ano, já jsem ho viděl a slyšel jeho hlas; a stál slepý v temnotě, který je v srdci jeho stínu...nikdy ani v noci jsme však nevěřili, že by mohl ovládnout Eruovy děti. Jednoho může zastrašit, jiného zkazit, ale změnit osud celého plemene Dětí a okrást je o jejich dědictví - jestli by to mohl udělat Eruovi navzdory, potom je daleko větší a strašnější než jsme hádali!"(MG, str. 323)

Nebo:

“Melkorova moc nad materiálními věcmi však byla prostě ohromná. Celá Arda (a ve skutečnosti velmi pravděpodobně i další části Ea) jím byla ohrožená. Melkor nebyl jen místní Zlo na Zemi nebo strážný anděl Země, jež se obrátil ke zlému. Byl duchem zla, jenž povstal ještě před stvořením Ea. Jeho pokus ovládnout strukturu Ea a hlavně Ardy a pozměnit Eruovy záměry (jenž ovládaly všechny činy věrných Valar), přinesl zlo nebo tendenci k odklonu od původního záměru do celé fyzické hmoty Ardy. (MG, str. 334)

Více o Melkorově moci, pohnutkách a jeho srovnání se Sauronem najdete níže na této stránce v překladu několika esejů Notes on Motives in Silmarillion)

 

Osud Eruhíni

Melkor/Morgoth měl ve skutečnosti daleko víc do činění s naplněním osudu Ilúvatarových dětí než Manwe a ostatní Valar. Po svém návratu do Středozemě byli Noldor:

“nejlepší možnou zbraní, s níž se dal Mogoth držet v šachu, v podstatě obklíčený a každopádně plně zaměstnaný … a zatím se mohli Lidé nebo nejlepší jejich část, která setřásla stín, setkat s lidem, jenž skutečně viděl a zažil Blaženou říši … Svým spojením s válčícími Eldar, dosáhli lidé až na hranice své velikosti … (MG)

Melkor-Morgoth připravil prostor pro nastoupení lidí (stejně jako vyblednutí elfů) tím, že svým zlem donutil Děti vydat ze sebe to nejlepší, a buď přežijí nebo budou zničeni. Tak vlastně přivodil svůj vlastní konec, stejně jako konec hlavního Manweho úkolu

 

Závěr

Je zajímavé poznamenat, že Melkor-Morgoth nemohl a nechtěl strpět existenci ničeho, co nepocházelo přímo od něho a hlavně existenci Ilúvatarových dětí, jenž pokládal za slabé a bez tělesné síly.
Naopak, Valar ve své válce proti Melkorovi museli přijmout fakt, že nemohou očistit Ardu od jeho přítomnosti nebo věcí, jež stvořil, aniž by to znamenalo její úplné zničení. Takže museli akceptovat vše, co vytvořil, přijmout Melkorovu účast na Ardě jako nezbytnou a vlastně přispívající k Eruově velikosti.

Na konci tedy Melkor selhal. Nejen proto, že se mu nepodařilo zničit Ardu ani její obyvatele, ale také proto, že v ní dál zůstává “Melkorův prvek.” Melkor tak vlastně stále je častí výtvoru, který se tak dlouho snažil zničit. Tento “prvek” je součástí toho, co činí historii Ardy ještě velkolepější – konfliktu dobra a zla.

 

Notes on Motives in Silmarillion


(Překlad částí různých esejů z knihy Morgoth's Ring)

Sauron byl v Druhém věku „větší“ než Morgoth na konci prvního. Proč? Protože i když byl na počátku daleko menší, ještě nepadl tak nízko. Morgoth také rozházel svou sílu (bytí) v pokusu získat kontrolu nad ostatními. Aby dostal Ardu pod svou nadvládu, nechal většinu svého bytí přejít do fyzických základů Země, takže všechny věci, které byly na Zemi počaty nebo z ní vzešli, rostliny i zvířata nebo duchové odění fyzickou podobou, byly náchylní ke zkažení. Morgoth se proto v čase Války o klenoty stal navždy „vtěleným“ - z toho důvodu znal strach a vedl válku skoro výhradně prostřednictvím ovládaných stvoření nebo svých podřízených.

Ale Sauron už zdědil „zkaženost“ Ardy a svou moc (daleko omezenější) spotřeboval na Prsteny, toužil totiž ovládnout lidi a jejich mysli a vůle. V tom byl Sauron moudřejší než Melkor – Morgoth. Sauron nebyl původcem nesouladu a pravděpodobně věděl o „Hudbě“ více než Melkor, jehož mysl se vždy zabývala vlastními plány a činy a ostatním věcem věnovala jen málo pozornosti.

Doba největší Melkorovi moci byla na samém počátku světa – ohromná touha po moci a uskutečnění své vůle a představ ve velkém měřítku. A později, když se věci uklidnily, Melkora více zajímala a byl schopen se spíš vypořádat s erupcí sopky než řekněme se stromem. Je opravdu pravděpodobné, že prostě některé drobná Yavannina díla, jako malé květiny, ani nevnímal. (Když si takové věci vynutily jeho pozornost, rozčílilo ho to a nenáviděl je, protože pocházely z jiných myslí než z jeho vlastní.)

Tak potom když byl jako Morgoth konfrontován s existencí dalších obyvatel Ardy, s jinými vůlemi a inteligencemi, rozzuřil ho pouhý fakt jejich existence a jeho jediný způsob jednání s nimi byl fyzickou silou nebo strachem z ní. Jeho konečným cílem bylo je zničit. Elfy a ještě daleko víc Lidmi opovrhoval pro jejich „slabost“ : to znamená malou fyzickou sílu a moc nad hmotou, ale také se jich bál. Věděl, rozhodně na počátku, když byl ještě schopen racionálně uvažovat, že je nemůže „anihilovat“ – tedy zničit jejich bytí. Nakonec se ale stal takovým lhářem, že lhal i sám sobě a předstíral si, že by je mohl zničit a tak jich Ardu navždy zbavit. Odtud plyne jeho touha zlomit a podřídit si cizí vůle nebo před tím než zničí jejich těla absorbovat je do své vlastní vůle a bytí.

Jeho konečným cílem se stala negace a čistý nihilismus. Kdyby zvítězil, tak by bez pochyby nakonec zničil i své vlastní „stvoření“, skřety, protože posloužili jeho záměru – zničení Elfů a Lidí. Melkorova nemohoucnost a zoufalství leželo v tomto: že dokud Valar (a v rámci svých možností i Elfové a Lidé) stále milovali „Zkaženou Ardu“, to znamená Ardu s Melkorovým prvkem, a dokud mohli vyléčit tu nebo tu její ránu nebo ze samotné Melkorovy zkaženosti vytvořit krásné a milované věci, nemohl Melkor s Ardou, která nebyla z jeho mysli nic dělat. Mohl jenom pokračovat v ničení, až by zůstal sám a vše kolem sebe srovnal do beztvarého chaosu. A i tak by byl poražen, protože chaos by stále existoval nezávisle na jeho vůli, a byl by světem „in potentia“.

Sauron nikdy nedosáhl této úrovně ničivého šílenství. Neprotestoval proti existenci světa, tak dlouho, dokud svět dělal vše, co chtěl. Stále si uchovával zbytky pozitivního myšlení, pocházející z dobré podstaty, se kterou začal. Bylo jeho vlastností (a také příčinou jeho pádu), že miloval pořádek a plánování a nesnášel všechen zmatek a zbytečné plýtvání. (Byla to zjevná Melkorova moc a vůle rychle a obratně dosáhnout svých cílů, která k němu Saurona poprvé přilákala.) Sauron byl ve skutečnosti hodně podobný Sarumanovi a proto mu rychle porozuměl a mohl uhodnout, co si bude nejspíš myslet i bez pomoci palantíru nebo svých špehů, zatímco Gandalf mu unikal a mátl ho…

Morgoth neměl žádný plán, pokud za plán nemůžeme považovat zničení a redukci světa v nicotu. Ale to je samozřejmě zjednodušení situace. Sauron sloužil Morgothovi a nemohl se nenakazit jeho touhou po destrukci a jeho nenávistí k Bohu (která musí končit nihilismem). Sauron nemohl být „přesvědčeným ateistou“. I když byl jen jedním z menších duchů stvořených před počátkem světa, musel po svém způsobu znát Erua. Přesvědčil sám sebe, že Valar (včetně Melkora) selhali, Eru prostě opustil Ea, nebo každopádně Ardu a už se s ní nebude zaobírat. Můžeme vidět, že právě tak si vykládal „změnu světa“ při Pádu Númenoru, kdy byl Aman odebrán z fyzického světa - Valar (a Elfové) byli odstraněni z jeho přímého vlivu a Lidé se ocitli pod boží kletbou a hněvem.

Když přemýšlel o Istari, hlavně o Sarumanovi a Gandalfovi, představoval si je jako vyslance Valar, kteří hledají způsob, jak znovu nastolit svou ztracen moc a „kolonizovat“ Středozemi. Cynismus, kterým nahlížel Manweho motivy jako přesně stejné jako ty své, byl plně ospravedlněn v Sarumanovi. Gandalfovi nerozuměl. Ale stal se již příliš zlým a hloupým, aby si dovedl představit, že jeho chování nemusí být způsobené menší inteligencí a nedostatkem pevné vůle. V Sauronových očích byl jenom trochu chytřejší Radagast – chytřejší, protože je výhodnější (znamená to větší moc) studovat lidi než zvířata.

Sauron nebyl „přesvědčeným ateistou“, ale praktikoval ateismus, protože se přestal bát božích zásahů v Ardě.

Melkor se inkarnoval (jako Morgoth) permanentně Udělal to, aby mohl ovládat hroa, neboli fyzickou hmotu Ardy. Pokusil se s ní spojit. Byla to větší a nebezpečnější procedura, i když stejného druhu jako Sauronova s Prsteny. Takže mimo Blaženou říši byla všechna hmota náchylná mít příměs Melkora a ti, co měli těla živená z hroa Ardy, měli větší nebo menší tendenci propadnout Melkorovi: jejich těla od něj nikdy nebyla úplně osvobozena a těla měla vždy vliv na jejich duše. Ale tímto způsobem Morgoth zároveň ztratil (nebo vyměnil, přetvořil) větší část své původní „andělské“ moci, síly ducha i mysli a získal (nebo vyměnil) větší část své původní "andělské" moci, síly ducha i mysli a získal za to strašný stisk nad fyzickým světem. Z tohoto důvodu se s ním muselo bojovat hlavně fyzickou silou a výsledkem takového přímého souboje, vítězného nebo ne, by bylo ohromná materální zkáza. To je hlavní vysvětlení neustálé neochoty Valar vyjít do přímé bitvy proti Morgothovi. Manweho úkol a problém byly daleko těžší neý Gandalfovy. Sauronova relativně menší moc byla soustředěná (do Prstenu); Morgothova ohromná moc byla rozptýlená. Celá Středozem byla Morgothovým prstenem, i když krátkodobě se jeho pozornost upírala hlavně na její severozápad. Pokud by taková nebyla rychle úspěšná, mohla by lehce skončil pádem Středozemě nebo možná i celé Ardy do chaosu.

Snadno se řekne: úkolem Staršího krále bylo vládnout Ardě a umožnit Ilúvatarovým dětem na n nerušeně žít. Ale Valar měli také dilema: Ardu mohli osvobodit jenom fyzickou bitvou, jenže pravděpodobným následkem takové bitvy by bylo nenávratné poškození Ardy. Navíc konečné vítězství nad Sauronem jako řídící silou zla se dalo dosáhnout zničením Prstenu. Žádné takové vymazání Morgotha ze světa nebylo možné, protože by to vyžadovalo úplnou dezintegraci hmoty Ardy. Sauronova síla nabyla (například) ve zlatě jako takovém, ale v určitém tvaru a formě vyrobené z určitého konkrétního množství z celkového zlata. Morgothova moc byla rozptýlená ve všem zlatě a i když nikde neyla absolutní (Melkor nevytvořil zlato), nikde ani nechyběla. (Vlastně to byl tento element Morgotha ve hmotě, co umožňovalo takovou "magii" a jiné zlo, které s ní Sauron prováděl.)

Je docela možné, že určité části hmotypřitahovali Morgothovu zvláštní pozornost. Například všechno zlato (ve Středozemi) se zdálo mít zvláštní zlou moc - ale ne stříbro. O vodě se mluví, že byla téměř osvobozená od Morgothova (to samozřejmě neznamený, že jedno urřité moře, potok, řeka, studna i nádoba vody by nemohly být otráveny nebo znečištěny - tžak joko mohou být všechny věci.

=====

Melkor se musí ve své podstatě udělat daleko silnější. Nejsilnější moc pod Eruem. Později se nesmí nechat ovládat nebo "spoutat" ani všemi Valar dohromady. Nezapomeňme, že v raném věku Ardy byl on sám schopen vyhnat Valar ze Středozemě.

Válku s Utumnem podstoupili Valar jen neochotně a bez naděje na reálné vítězství, spíš jako krycí akci nebo diverzi, aby se jim podařilo dostat Quendi z jeho sféry vlivu. Ale Melkor již trochu postoupil na své cestě k "Morgothovi" - tyran a jeho agenti. Jenom součet obsahoval starou moc celého Melkora, takže pokud se dalo k Morgothovi dostat nebo ho dočasně oddělit od jeho sluhů, byl daleko spíš kontrolovatelný a mocí se rovnal ostatním Valar. Valar zjistili, že se mohou vypořádat s jeho služeníky (armádami, balrogy apod.) postupně. Takže když nakonec dojdou do samotného Utumna, objeví, že v tom okamžiku Morgoth nemá dostatečnu sílu (v žádném smyslu) zaštítit se před přímým osobním kontaktem.

Nakonec Manwe znovu stane Melkorovi tváří v tvář, jak se nestalo od chvíle, co vztoupili do Ardy. Oba jsou ohromeni: Manwe když zjišťuje hloubku Melkorova pádu; Melkor zjistí to samé ze svého vlastního pohledu: má teď menší sílu než Manwe a není schopen oklamat ho svým pohledem. Buď mu to Manwe musí říct nebo to sám zjistí (nebo oboje).

[Co se stalo: "je rozptýlený" Jenže touha vládnout jiným se pro Melkora stala zvykem a nezbytností, takže i kdyby tento proces byl vratný (možná ano), nemůže se k tomu přinutit. ]

Musí existovat okamžik, kdy se skoro poddává a odmítá. Možná (a on si to myslí) může být pokořen proti své vůli a spoután řetězem než se jeho rozptýlené síly znovu shromáždí. takže - hned jak odvrhne myšlenku, že se dobrovolně poddá, (stejně jako podle tohoto modelu později Sauron), předstírá lítost a nápravu...

Opravdu poklekne před Manwem a vzdá se - v první chvíli jen aby nebyl spoután Angainorem, protože se bojí, že kdyby ho měl jednou na sobě, nebyl by schopen jej setřást. Ale také má úmysl dostat se do opevněného Valinoru a zničit ho. Proto se nabídne být nejmenším z Valar a jejich služebníkem v napravování všecho zla a ran, co způsobil. Tato nabídka oklame (svede) Manweho - Manwe musí být ukazán, že má svou vlastní chybu (i když ne hřích). Proti radám některých Valar (jako Tulkase) přijme Melkorovy prosby.

Melkor je vzat zpátky do Valinoru a jde poslední (až na Tulkase, který jde za ním a nese Angainor a cinká jím Melkorovi na připomínku) Ale v Radě mu neudělé okamžitou milost. Melkor je poslán do Mandosu (aby tam zůstal a dokončil své pokání) Tehdy začne pochybovat o moudrosti svého rozhodnutí, teď by ho odmítl a raději vedl dál svou válku - ale je absolutně izolovaný od svých služebníků a na nepřátelském území. Nemůže. Proto spolkne hořkou pililku (ale velmi to zvětší jeho nenávist, už navždy obviňuje Manweho z proradnosti...)

© Přeložil a upravil Marek Dekastello